Kompost funguje nejlépe, když se do něj přidává materiál ve vyváženém poměru mezi takzvaným zeleným a hnědým odpadem, přičemž zelený materiál je bohatý na dusík a hnědý naopak na uhlík, což jsou obě látky nezbytné pro správný průběh rozkladu. Bez tohoto poměru se rozklad buď zpomalí, nebo začne nepříjemně zapáchat. Tento poměr bývá pro začínající zahradníky často tou nejobtížnější částí celého kompostování. Jakmile se ale poměr jednou osvojí, další kompostování už jde téměř samo.
Mezi zelený materiál patří čerstvě posekaná tráva, zbytky zeleniny z kuchyně nebo odkvetlé rostliny ze záhonů, zatímco hnědý materiál tvoří především suché listí, sláma, kartón nebo drobné větvičky. Střídání obou vrstev v přiměřeně silných vrstvách pomáhá udržet ve směsi dostatek vzduchu i vlhkosti. Papírové obaly od vajec nebo trubice od toaletního papíru poslouží stejně dobře jako kartón.
Jak vrstvy správně skládat
Základem je začít vrstvou hrubšího, hnědého materiálu na dně, který zajistí prodyšnost a zabrání zbytečnému hromadění vody u spodu hromady. Na tuto vrstvu se pak střídavě přidává zelený a hnědý materiál, přičemž hnědé složky by měly celkově převažovat, protože nadbytek zeleného materiálu snadno vede k nepříjemnému zápachu. Tenčí vrstvy se navíc rozkládají rychleji než jedna silná a nepromíchaná hromada materiálu.
Pokud je k dispozici hlavně jeden druh materiálu, například velké množství posekané trávy, je dobré ji promíchat s nastříhaným kartónem nebo suchým listím, aby se poměr přiblížil ideálnímu stavu. Bez tohoto vyvážení totiž tráva samotná rychle zplihne do slizké, špatně provzdušněné hmoty. Pravidelné otáčení hromady pomáhá rozložit vlhkost i teplo rovnoměrně po celém objemu.
Se správně vrstveným kompostem postupuje rozklad rovnoměrně a bez zbytečného zápachu, což usnadňuje pravidelnou péči o celou hromadu po celý rok. Výsledná kompostovaná hlína je pak bohatá na živiny a snadno se použije při jarní přípravě záhonů i truhlíků na balkoně. Tato trpělivost se nakonec vyplatí v podobě kvalitní, tmavé a vonící hlíny.
